POHÁDKA O SENICKÉ MÁJCE
Na jednym grôntě v prostředkô dědinê
žêl dědek s babkó – holy měl roky.
Jak si tam žêlê, chôdobni byly,
a žádny starosti nemělê.
Jednyho jara šak obrat ten nastal,
dež se zas dědek v hospodě zchlastal.
Dom se vpližêl tajně a potichô,
dêž mô ôž strašně vrzalo v břôchô.
Než si však potmě ôklôhnil véca,
ôž bêla zhurô ê jeho bréca.
Hulákala po dědkovi za jeho podvod,
Navrhla, co je dnes moderni, rozvod.
Dědek měl babko však tôze moc rád,
semeno, co v kartách vêhrál, ji chtěl z láskê dat.
Včerá dědek babkô dostal,
jak v hospodě v klidô chlastal
zrnkem mêsli, že ji zacpe hôbô.
Že na něho hodná bôdô!
Ale dědek – tróba jeden – zasadi semeno
a jablek bôde pět beden.
Vnôčka Anča klôkê ze vsê opěvôje,
na to ji pes osočôje.
Tož nejančê děvčêco krásná,
dêť viš, že je babka tróba hlásná!
Nic bêch ji neřekl a na rande bêch ôtekl.
Tož se daji do práce, ať je nejaká legrace.
Jak řeklê, tak ôdělalê
nebêlê to žádny čárê,
babka chêtla réč, drnê dala pryč,
Anča dala do dirkê seminko – malinky seminko.
Pések, mêška s kočkó Mínó
zaházelê zrnko hlênó.
Abê v tem bêl pevné řád, chodilê ho zalivat.
Každy ráno, ve dne ê k večerô,
seminkô se dařêlo! Na mó věrô!
Tož ti nevim babko, jak vêpadá jabko ?!!
Sklapni dědkô naráz a nemlôv tak nahlas!
Navi odkuď větr vane, nevi takê co se stane.
Stalo se co mosêlo, ê z pohledô laika,
dědkovi tam vêrostla – normálně májka!!!
Dlóho v klidô si pak dědkova májka rostla,
až v névěči májkô v okoli vêrostla.
To teď dědkovi narostlê ostrôhê
za jeho pěstitelsky záslôhê.
Dědek potěši babkô ê sestřêčkê na árô,
dêž vêdělá májkô a vêdělá jô na kárô.
Šak motêka pod májkô zalizt fakt nechce,
mêslêl on blázen, že to pude lehce.
Nô nic, nebôde si s tym vic trápit lebkô,
zavolá si na pomoc tô svó babkô, bááábkóóó!
Dědek potahl májkô pramálo,
babka pomuhla, ale nic se nestalo.
Proto společně zavolalê vnôčkô Ančô, Ančóóóó!
Anča kráči, přêtym hele,
že nabirá po zábavě novy sêlê.
Mêška na to rychle reagôje
chtěla vidět tê jeji postráceny sêlê.
Dědek jenom smôtně čôči,
jak se babka kolem peněz toči.
Nô – možná na chvilkô přestane hneď v jeho kapse krize bêt
a na hospodô bôde zas mět.
Na babkô je teho ôž vážně moc!
Keho si zavolaji na pomoc?
Zavolajó péska a kočenkô,
oni majó táháni májkê v maléčkô
…Puntikô, Míno, poďte sem rychle!
Tož jim s tym teď helfnó a pak si zas lehnó.
Jak řeklê, tak ôdělalê.
Vzdechê a nářkê bêlê slêšet v dálce,
šak s májkó nikdo nehl ani máličko,
ê kdêž každé měl propoceny cely tričko.
Mêš se temo jenom chechtá,
smichê si přêtym na zem lihá.
Je to opravdô ôdálost velkolepá,
že bê na konec vêhrála májka?!
Všeci volajô mêškô……….mêško!!!
A – že bê ôž pochopilê,
kde mají hledat správny sêlê ?
Teď všeckém v okoli ôkážô,
jak májkô vêtahnót dokážô.
Mêško, prosim tě, dé nám radô,
ať májkô vêtahnem a já opôstim tento grônt,
neco si s vlasama ôdělat zkosím
a na zábavô v pět ôž jit mosim.
Dědek jenom láteři
„to sem si muhl mêslêt, to só ti mladi,
prácô jenom odbôdó, práca jim smrdi“
Babka mô odvěti
„to ôž seš dědkô uplně na hlavô,
tos zapomněl, žes vêmetl každó zábavô?!
Jednó tak opilé na véce sis zašil
a mě tam tajně kóřêt našil.“
Do teho vážně nikemô nic néni,
jaky mělê ti dvá seznámeni.
Tak se mêška hlôboce zamêslêla,
ulohê všeckém kolem rychle rozdělêla.
Dědek májkô pevně chêti,
babka se chêtne jeho gati,
za šatê babkê drži se vnôčka
a za vnôčkó pések a potom kočka.
Smrti snaď ôniknó, ê kdêž jen o vlásek,
dêž se teď zachêtím o Míněn ocásek.
Jak řeklê, tak se ê stalo,
všeci za jednó – ráz, dva, teď!
A májkô to nevzalo !!!
Zavolámê na starostô,
vezme hoblik, vezme pilkô,
starosta si hraje chvilkô.
Starosta to nevzdává, poti se až na záda.
Hasiči to pozorôjó, krótijó hlavó, lamentôjó,
..nakonec dó na pomoc.
Motorová pila STIHL, Lahváčuv je to pré styl.
Lahváč hladi svojô stihlkô, holka vêdrž eště chvilkô!
Hasiči nám brnklê májkô