1. 5. 2005 a 28. 5. 2005 - Stavění a Kácení máje
1. května 2005 se v Senici již podruhé obnovovala tradice stavění a kácení máje. Všichni, kdo měli čas, náladu a chuť se na této akci podílet, se dostavili onu slunečnou a květnem provoněnou neděli na místní faru, kde se započaly přípravy. Silnější část sboru se věnovala úpravě kmene a výrobě jehličnatého věnce a ta hezčí část se pak pustila do jeho zdobení . Kdo mohl, přinesl z domu starší, obnošené a nepotřebné, nicméně pestré kusy oblečení, které se pak navázaly na onen věnec. Poučeni jsme byli z loňského roku, kdy fáborky krepové jaksi nezvládly nápor počasí a při prvním májovém dešti naprosto ztratily barvu. O zábavu nebyla nouze, všichni se velice bavili a jelikož tato neděle odstartovala měsíc lásky, nejvyhledávanějším místem se stala rozkvetlá třešeň. Romantickou atmosféru dotvářely ještě krásně žlutě kvetoucí tulipány.
Když byla májka zcela připravena na to, aby mohla být ukotvena na náměstí, vytvořil se průvod, který ji dopravil z fary na místo určení. Pravda, nešlo to hladce, nějaké malé problémy se vyskytly, ale to nás neodradilo, a tak naše krásná májka mohla zanedlouho zdobit náměstí v Senici. Podporu při stavění poskytovali diváci, kteří nebyli jen ze Senice, ale i z blízkého okolí. Nesmíme ani zapomenout na pomoc, která v podobě nejrůznějšího občerstvení přicházela od nedalekého hostince U Andulek.
Jenže postavit májku – tím to rozhodně nekončí. Co kdyby ji nám chtěl někdo ukrást? Proto jsme se důkladně připravili a nedali jsme nikomu šanci. Ti, co se mohli účastnit, si rozepsali služby a májku v noci hlídali. Přímo na náměstí se postavil stan a májka byla střežena jako oko v hlavě. O tom, že celá tato akce dopadla úspěšně, svědčí 28. květen – aneb, co jsme si postavili, to si taky skácíme. Ale přece se nevezme sekera a pila a nepořeže se to jen tak hala bala. To tedy ne! Bratři ze sboru připravili krátkou scénku, která byla promyšlena do všech detailů. Příprav se pak účastnila i děvčata, která pomáhala při výrobě kostýmů. A o co vlastně šlo? Námět byl ryze historický a jednalo se o to, že pár husitů pokračovalo ve střežení májky, což se samozřejmě nelíbilo křižácké výpravě a jen co se přiblížili k májce, začali milé husity mydlit! Jenže na husity hned tak nikdo nevyzraje. Žižka jakoby s touto eventualitou počítal, se ukryl nedaleko a celou situaci sledoval. Jakmile začala pranice, opustil svůj úkryt a křižáky napadl zezadu, s čímž naprosto nepočítali. Žižkův bojový pokřik „Hrrr na ně!“ doprovázela slavná husitská píseň „Kdož sú boží bojovníci“ a věřte nebo ne, při takovéto mocné kombinaci by jste se dali na útěk i vy. Proto se nedivte, že zbití a ustrašení křižáci vzali do zaječích.
A když takto slavně naši borci zvítězili, vyzval mistr Žižka (mistr Roman Hlavinka) paní starostku ing. Elišku Dostálovu, aby s ním šla a do takto střežené a obléhané májky spolu s ním udělala první symbolický zásek. Pak už vše běželo jako na drátkách, bratři se rychle seběhli a májku slavnostně pokáceli. Tím však zábava nekončila – naopak, májka se přenesla za kulturní dům na taneční parket, kde se pokračovalo.
Tato akce byla velmi oceněna místním i přespolním publikem, všichni se dobře bavili a k tomu všemu nám krásně svítilo sluníčko. Jsem ráda, že hasičský sbor obnovil další z lidových tradic, na kterou se na určitou dobu tak trochu pozapomnělo. Byla by škoda v ní nepokračovat, a proto se těším, že rok se s rokem sejde a Vy si budete číst o dalším stavění a kácení máje v Senici, budete si prohlížet fotografie a třeba si i zavzpomínáte na roky minulé. Je to přeci lidová tradice, a tradice tu jsou od toho, aby se dodržovaly!
- LV -