Pokusím se Vám pár slovy přiblížit dění na našem pátečním plesu. Vše pro nás začalo už pár týdnů před samotným plesem. Jako obvykle bylo potřeba se domluvit, jak na zabezpečení plesu, tak na vystoupení, které již tradičně máme ve své režii. Naštěstí letos bylo téma vymyšleno už někdy v létě, takže zbývalo jej jen doladit. Zkoušky probíhaly v kreativním duchu a po několika setkáních dostávalo vystoupení konečnou podobu.
   Samotné přípravy plesu proběhly v minulém týdnu a vyvrcholili čtvrtečním odpolednem a následně pak celým pátečním dnem. Od rána se chystalo, zdobilo, nosilo, umísťovalo, krájelo, mazalo, naváželo, a já nevím co ještě a nakonec samozřejmě proběhla i generální zkouška. Nezbývalo než si odskočit domů a za chvíli se zase vrátit v "gala" na samotný ples.
   Kolem sedmé večerní hodiny začaly přicházet první návštěvníci a kolem osmé už se měla "uváděcí četa" co otáčet, aby zvládla nápor příchozích. Na tomto místě bych se chtěl za nás hasiče omluvit všem těm, kteří tentokráte nebyli zcela spokojeni se svým místem v sále, či přísálí. Bohužel, kulturák není nafukovací a přes všechnu snahu o vyhovění všem, to v některých případech nešlo jinak vyřešit.
   Kapela začala hrát okolo půl deváté a hned při první sadě se na parketu objevili první tanečníci. Po krátkém úvodním slovu našeho starosty pokračovala zábava další a další taneční sadou, až k desáté hodině večerní, kdy, aniž by kdo cokoliv řekl, se na parket dostavili snad všichni návštěvníci a s netrpělivostí očekávali naše vystoupení. Je vidět, že pravidelní návštěvníci už ví co můžou čekat.
   Přidám drobnou příhodu ze zákulisí. V momentě kdy už lidi čekali na parketu až začnem, kráčím si to na pódium, že to budu uvádět a až tam zjistím, že CD s hudbou nemám. Následuje tedy úprk do bufetu a jak už to tak bývá, když se něco kazí, tak navíc zařízení, které to mělo přehrát začalo stávkovat. Naštěstí se však umoudřilo a tak to všechno mohlo začít.
   Musím říct, že když jsem viděl ten zbytek volného místa na parketu, měl jsem docela strach, aby se nám tam účinkující vlezli, ale dopadlo to dobře. Nevím, zda má cenu popisovat co se dělo na parketu, protože ti co to neviděli jen s těží uvěří, ale pro úplnost to radši popíšu. Začalo to uvedením družstevnic z Hoštic, které nám zatančili tradiční jihočeský lidový taneček " Trnky-brnky". Sklidili velký potlesk, načež začalo hořet v lese. Samozřejmě pouze jako, protože nakonec to byl onen pověstný " měsíček na nebi hlubokém" kterému Václavka řídící zazpívala onu známou árii z Dvořákovy Rusalky. No a protože by toho bylo málo, tak vystoupení vygradovalo proslulým kankánem tanečnic z pařížského Moulin Rouge. Podle reakcí diváků se vystoupení moc líbilo a seničtí hasiči zase dokázali, dobře pobavit a udělat si srandu i sami ze sebe.
   Ples pak pokračoval v započatém rytmu a o půlnoci proběhlo vylosování tomboly. Abych pravdu řekl, při tom všem shonu, který jsme jako organizátoři měli jsem ani nějak nepostřehl, že už je čas končit. Takže něco málo po třetí hodině ranní, skupina Asteor přestala hrát a lidé se pomalu začali vytrácet do svých domovů.
   Na tomto místě se sluší poděkovat návštěvníkům za hojnou účast a za přízeň, kterou projevují našemu sboru. Obrovské poděkování zaslouží všichni vystupující a organizátoři, kteří toho za celý den měli opravdu plné zuby.